Fleming měl pravdu.
V hostinci byl klid, a tak si vybrali dva malé pokoje na konci chodby, dál od schodů. Ve výčepu bylo teplo a u baru postávalo jen několik místních.
Fleming ji napřed nechal sedět u krbu a zanesl nahoru své i její zavazadlo, a pak se vrátil k večeři.
Mezi tím se Madelyn trochu sebrala. Sundala si mokrý plášť a uhladila si vlasy. Než přišel dolů, vrátila se jí dokonce i barva do tváří.
Sedl si naproti ní a když se objevila hostinská, objednal večeři, pivo, čaj a dvě whisky.
Madelyn potlačila zamračení, obava však zůstávala. Co když se její průvodce opije? Co když ráno nevyrazí na cestu včas? A co když… co když se pod vlivem alkoholu bude chovat nevhodně? Stiskla ruce v klíně, aby zakryla, jak se jí chvějí.
Hostinská po chvíli přinesla pití a slíbila, že večeře bude co nevidět.
Madelyn si chvíli váhavě prohlížela velký hrubý hrnek s tmavou tekutinou, ale než usoudila, že tohle zřejmě opravdu bude její čaj, stalo se něco nečekaného.
Fleming vzal jeden koflík s pálenkou a nalil ho do jejího hrnku.
Madelyn vyjekla.
Fleming si toho ale nevšímal. Přičichl ke své skleničce whisky, a jelikož se mu zřejmě nezdála nijak úchvatná, na několik doušků ji vypil.
Pane Bože! Tohle opravdu není gentleman! K čemu se to rozhodla?!
“Vypijte to,” zabručel a přistrčil jí hrnek.
“Děkuji, ale změnila jsem názor. Nemám žízeň.” Snažila se ovládat svůj hlas, aby nekřičela. Jeho jednání ji absolutně pobouřilo! Co si to o ní myslí? Dáma za žádných okolností tvrdý alkohol nepřijímá.
Podíval se na ni s překvapeným výrazem. Copak se ještě nikdy nesetkal se skutečnou dámou? Vypadalo to tak. Ale Madelyn dáma je. A má své zásady.
Posunul hrneček ještě blíž k ní a vyzývavě jí pohlédl do očí: “Snad nemáte strach? Je tam toho jen kapička. Do pravýho irskýho čaje by ty panáky měly přijít dva. Ale tahle whisky je skotská, takže se vsadím, že jeden bude stačit.”
“Nemám strach. Jsem rozhořčena.” Madelyn zvedla bradu.
Fleming pomalu roztáhl rty v pobaveném úšklebku.
Kdyby neměla takový hlad, byla by se zvedla a důstojně odešla do svého pokoje. S takovým hanebným člověkem by rozhodně neměla stolovat.
A nejspíš by s ním neměla ani mluvit.
A - určitě by s ním neměla cestovat do Gretna Green.
Vzdychla, ale vzápětí se opět narovnala a čelila jeho pohledu: “Žádám vás, abyste mi objednal nový čaj.”
Ignoroval ji.
Zvedl své pivo a zhluboka se napil.
Příšerný člověk!
“Vypijte to. Zahřeje vás to. Je to ověřený recept.”
Madelyn zaťala zuby. Nesnášela ten přezíravý tón. Takže on si myslí, že whisky v jejím čaji je pro její dobro?
“Děkuji, nechci.” Víc nebyla schopná říct, aniž by mu vynadala. A Madelyn na veřejnosti ještě nikdy nevyvolala hádku. To by byl téměř stejný poklesek, jako odhalit vlastní spodničku.
“Trocha whisky ještě nikoho nezabila. A aspoň vám to rozproudí krev.”
“Věřte, že to nemám zapotřebí.”
Fleming se znova ušklíbl: “To si pište, že jo.”
“Kdo si myslíte-”
V tu chvíli se u nich zastavila hostinská s tácy jídla. Madelyn zmlkla, jako když utne a zatvářila se zdvořile. Poděkovala a počkala, až se ta žena vzdálí. Měla v úmyslu ho znovu ujistit, že k něčemu tak nízkému se nepropůjčí, když vytáhl z malého pouzdra na opasku nůž a pustil se do jídla. Její výhrady mu byly lhostejné.
Madelyn pevně stiskla rty, aby na něj nezačala křičet. Opravdu se snažila. A jelikož jí roky vštěpovali důstojné chování, podařilo se jí vypravit ze sebe: “Zařiďte, prosím, aby mi přinesli nový čaj,” a neječet.
Fergusson předstíral, že si jejího zuřivého rozkazu nevšímá. Vypadalo to, že ta holka pukne, jestli neupustí páru. Ale to nebyla jeho starost. On se pokoušel zařídit, aby do cíle své cesty dorazila živá a zdravá, za což mu slíbila odměnu. Pokud s jeho způsoby nesouhlasí, ponese si následky sama.
Madelyn ho probodávala pohledem.
Na stole před ní stydla večeře, a vůně pečeně jí kroutila sevřený žaludek. Hlad pomalu přemáhal vůli se hádat.
Nakonec důstojně uchopila příbor a -
Fergusson jí odtáhl prkno z dosahu.
Vytřeštila na něj oči.
“Napřed ten čaj.”
“Prosím? Jak se opovažujete?!” Madelyn sevřela v prstech nůž.
“Po jedné whisky se z vás nestane padlá žena, jasný? Zahřeje vás to, a uvolní bolavé svaly. To je všechno.”
“Ale já to nechci.”
“Nechcete se cítit líp?” zeptal se posměšně.
“Ne, když kvůli tomu musím porušit své zásady.” Madelyn zbělaly klouby prstů, jak se musela ovládat, aby mu nůž nezabodla do ruky. Tím by ovšem porušila zase jiné zásady, takže byla v pasti. Jediným skutečně elegantním řešením by bylo zvednout se a jít spát. Tím by ho dokonale setřela. Dokázala by mu, že je povýšená nad jeho machinace i nad tak přízemní věci, jako je jídlo a pití. Ach ano! Dokázala si představit, jak by mu spadla čelist.
Jenže jí právě v té chvíli zakručelo v žaludku a Madelyn si uvědomila, že musí jíst, aby zvládla cestu v takovém nečase. Když nebude mít sílu, strýček ji brzy dohoní.
V jeho pohledu nebyla jediná skulinka. Neměl v úmyslu ustoupit.
Mračila se, a už se ani neobtěžovala to skrývat. Copak se ten chlap ani trochu nestydí?
Že muži mívají sklony k nadřazenosti, na to si už zvykla. Že podceňují její schopnost vlastního úsudku, to ji sice dráždilo, ale už se s tím setkala. Ale tahle do nebe volající drzost, to už bylo prostě moc!
“To je vydírání,” upozornila ho rozhořčeně.
Pokrčil rameny.
“Jsem naprosto schopná se sama rozhodnout, co chci a nechci pít. Chápete?”
Přikývl.
Přesto dál držel tác z jejího dosahu. Jako by tím chtěl říct, že se přece stále může rozhodnout. Buď vypije posilující nápoj a také se nají, nebo nevypije - a večeři nedostane.
Choval se k ní, jako by byla dítě.
Madelyn otřásla vlna frustrace, následovaná dalším zakručením žaludku.
“Fajn!” vyrazila ze sebe zuřivě. “Fajn, jak chcete. Ruším naši dohodu. S člověkem vašeho ražení nechci mít nic společného!”
“To jste vážně takový zbabělec?”
Madelyn vykřikla. “Zbabělec? Jak se vůbec opovažujete mě tak označit? Vždyť vůbec-”
“Řekl jsem zbabělec, protože jen fakt velkej srab by se bál jednoho panáka whisky. Proboha! Copak si myslíte, že vás to otráví? Nebo že se otevře země a pohltí vás peklo? Jste jak malá! Dobrou chuť,” dodal a přistrčil jí prkno.
Madelyn na něj vteřinu zírala. Rozčilil ji tak, jako nikdo od chvíle, kdy ji nevlastni matka poslala na sever. Vlastně - ani Lilian ji snad nikdy takhle nevytočila.
“Myslíte si, že jste chytrý, že? Myslíte si, že se teď napiju, abych vás přesvědčila, že nejsem zbabělá. Ale to je omyl. Já vám nic dokazovat nemusím.” Zabodla nůž do masa a ukrojila si řádný kus. Pak ho porcovala na malá sousta a při tom si brblala pod nosem něco o nebetyčně arogantních chlapech.
Když dojedla, způsobně si otřela ústa ubrouskem, složila příbor na stranu a z kapsy vytáhla několik mincí.
“Děkuji za svezení a za večeři. Nocleh vyrovnám ráno sama. Sbohem.”
Fergusson drobné nechal bez povšimnutí ležet a tvářil se, že ho vůbec nezajímá. Sotva se ovšem odvrátila od stolu, upřel oči na její štíhlá záda a boky, stoupající s námahou a kulhavě do schodů, a pomalu se usmál.
Madelyn zuřila. Rozvázala si boty a teď je páčila z prochladlých nohou. Nešlo jí to a tak se cítila ublížená, opuštěná a zrazená. Hřbetem ruky si otřela zamlžené oči a znovu umíněně popadla špičku a patu kožené botky na nízkém podpatku. Zatáhla, bota povolila a Madelyn ji s uspokojením pustila na podlahu.
Tělo ji svědilo, jak na ní dosychaly vlněné šaty, a únavou jí klesala víčka. Neměla jet bez Nelly. Její komorná se vždycky postarala, aby na ni na posteli čekala vyvětraná a nahřátá noční košile a pod peřinami teplá cihla.
Hloupý nápad, vyrazit takhle nalehko! Ale muselo to být. S vlastním kočárem by se daleko nedostala. Takhle snad pro strýčka bude mnohem těžší ji najít a její úmysl jí překazit. Vzdychla, upustila i druhou botu a začala si rozepínat jednoduché černé šaty, které si vypůjčila od Nelly. Nechtěla být cestou moc nápadná a až teď jí došlo, že by své běžné oblečení vlastně sama ani nesvlékla, protože mělo většinou zapínání na zádech.
Vztek ji ještě úplně neopustil, a když si uvědomila, jakou má žízeň, nejradši by se do šenku vrátila, a Flemingovi pořádně vynadala.
Ale to by musela dolů po schodech. A potom zase nahoru… jen si to představila, raději ten nápad pustila z hlavy. Stejně by to ničemu neprospělo. Je-li někdo tak omezený a arogantní jako lord Fallstone, pak by s ním žádná dáma neměla ztrácet čas.
V dlouhé noční košili si sedla na postel a začala si vytahovat sponky z vlasů. Zvlhlý drdol už pořádně tahal, a když vlasy osvobodila, pocítila takovou úlevu, že málem přeslechla i ostré ťukání na dveře.
Bože! Co se děje? Vyskočila a srdce se jí divoce rozbušilo. Dostihli ji! Odvlečou ji zpátky a …
“Madam?”
To nebyl strýčkův hlas.
Hostinská se ozvala znovu: “Madam, přinesla jsem vám čaj.”
Madelyn překvapeně udělala několik kroků ke dveřím. “Ale- já si ho neobjednala.”
“Jo, já vím. Posílá ho pan Flash.”
Flash? Pak se jí rozsvítilo. Tohle jméno přece použili jako krytí, aby se nikdo nevyptával, proč cestují spolu.
Madelyn odšoupla zástrčku a pootevřela dveře. V jejím zorném poli se objevil velký hrnek čaje, a než si stačila uvědomit vzdalující se ženské kroky, otevřely se dveře dokořán.
Madelyn se nadechla k výkřiku, ale to už byl Fleming uvnitř pokoje a kopnutím zavřel dveře.
Madelyn uskočila a okamžitě stiskla v hrsti límeček noční košile. “Lo - lorde Fallstone?” zachraptěla vyprahlým hrdlem. “Co tady- Okamžitě opusťte můj pokoj!”
“Chtěl jsem se omluvit.”
“Prosím?” vytřeštila oči a mimoděk couvla ještě dál. “Mo- moment!” vykřikla a divoce těkala zrakem po místnosti. Skočila k židli a popadla pláštěnku. Ruce se jí třásly, když se je pokoušela nacpat do rukávů, takže několikrát prsty narazila o průramek, než se trefila. Ten příšerný člověk stál pořád u dveří a dokonce se o ně uvolněně opřel. Opravdu se chce omluvit? Není to žádná léčka? Kousla se do rtu a zaváhala. Třeba se choval tak hulvátsky jen proto, že není zvyklý pohybovat se v lepších kruzích. Ale pokud se přišel omluvit, pak si vybral tu nejhorší dobu a místo. Tohle je příšerné! Kdyby se o tom někdo dozvěděl, zničilo by jí to nadobro pověst.
Pečlivě zapínala pršiplášť a některé knoflíky v chvatu nastrkala do špatných dírek.
“Tady- tady byste neměl být!” poučila ho pohoršeně.
“Jen jsem vám přinesl čaj. A musel jsem se omluvit. Vlastně jsem to tak nemyslel. Někdy se nechám unést.”
Tvářil se tak upřímně, že měla nutkání mu uvěřit. Pořád stál u dveří, a vypadal jako ztělesnění poctivosti. Jenže po tom, co dole předvedl, a jak se sem vetřel, vůbec neměla chuť mu odpouštět.
Uvolněně se opíral o dveře, jako by si neuvědomoval, jak je pověst dámy křehká.
“Co jste řekl té dobré ženě, aby vás sem doprovodila?!” zajímalo ji.
Fleming si ji chvíli tiše prohlížel, a když myslela, že už neodpoví, řekl: “Požádal jsem ji, aby mi pomohla usmířit se s chotí.”
“Cože? A-ach!” Madelyn došlo, že se vlastně zapsali pod falešným jménem jako manželský pár. Tehdy jí to přišlo jako dobrý nápad, jak zmást stopu a nedostat se do řečí. V tuhle chvíli jí to však už tak úchvatné nepřipadalo. Kdyby se například rozhodl, že … tu stráví noc, pomoci by se určitě nedovolala. Musela zešílet, když ho požádala, aby ji doprovodil.
Teď nezbývalo, než doufat, že ten jeho sebejistý postoj znamená, že nemá v úmyslu provést nic nekalého. Nervózně mačkala v prstech knoflíčky u krku, a pozorovala ho. Pořád stál klidně u dveří, ale přesto z něj cítila obrovskou energii. Když se pro něco rozhodl, určitě se nedal zastavit, ani odradit neúspěchem.
Otázka zněla, pro co se vlastně rozhodl, když sem přišel.
Madelyn vzdychla. Byla hrozně unavená, a to její cestování teprve začalo. Kdyby jela s někým, na koho se může spolehnout, bylo by to mnohem jednodušší.
A snad i bezpečnější. Už si všimla, že je dobře obeznámený s tímhle krajem. A rychlejší - nemusela by čekat na dostavník.
A dáma by měla přijmout omluvu.
Madelyn si ho dlouho zkoumavě prohlížela. Nakonec sebrala veškerou odvahu a řekla: “Přijmu ten čaj i vaši omluvu, pokud se podobný incident už nebude nikdy opakovat.”
“Když myslíte.”
Madelyn se nečekaně ulevilo. Snažila se to nedat najevo, ale z nějakého podivného důvodu si ještě nepřála se s ním rozloučit. Možná proto, že vypadal tak spolehlivě. S jeho pomocí se jí útěk do Gretny určitě podaří. A cestou by ho snad mohla naučit trochu lepším způsobům.
Udělala váhavý krok blíž, pak ještě dva a nakonec z jeho ruky přijala teplý nápoj. Voněl sladce, trochu po nějakém koření a snad zachytila i závan dubového kouře z ohniště.
Couvla a smířlivě zvedla hrnek k ústům na znamení, že omluvu definitivně přijala. Spolkla pár doušků a hrdlem se jí do žaludku šířilo příjemné teplo. Konečně si ovlažila suché rty a zahnala nejhorší žízeň. Usmála se.
Fleming taky. Vida, jak ti poctivá Skotská chutná, děvče! Tenhle zázrak holt nedoceníš, dokud neochutnáš.
Teplo v žaludku zesílilo a pomalu se rozlévalo celým jejím tělem.
Ještě jeho upřímný úsměv neviděla, a napadlo ji, že už ví, proč s ním tak šetří. Poklady se přece nerozhazují na ulicích.
Madelyn rychle zvedla hrnek a zhluboka se napila. No tak se usmál, no a co?! Přece se jí hned nepodlomí kolena! Je zasnoubená žena.
Ačkoliv, musí se mu přiznat, že když se usměje, získá jeho tvrdá tvář zvláštní kouzlo. Vlastně… byl docela pohledný.
“Dobrou noc,” broukl tiše, a Madelyn se v zátylku zježily chloupky.
“Dobrou,” vysoukala ze sebe.
Pootevřel dveře a vykoukl ven. Chodba byla prázdná.
“Ráno pro vás přijdu.”
Madelyn se vyděsila: “Stačí zaklepat!”
Pobaveně se zašklebil a vyšel ven.
Najednou Madelyn něco napadlo a popošla ke dveřím: “Lorde Fallstone… prosím, ehm, bylo by vhodné, kdyby se o této příhodě nikdo nedozvěděl.”
Chvíli se bála, že jí to neslíbí, ale pak se spiklenecky naklonil blíž: “Žádný strach, vaše malé tajemství nikomu neprozradím.”
Ulehčeně se usmála a prsty se dotkla kliky.
“Pokud mi i vy něco slíbíte.”
“A co?”
“Že budete používat moje křestní jméno.”
“Fergusson?”
Kývl. Pak se natáhl pro kliku a tiše za sebou zavřel.
Mlha a mlha a sem tam strom.
Madelyn se pokusila hledat některé orientační body zmiňované v průvodci, ale bez Fergussona by byla ztracená. Mírná kobylka, kterou pro ni koupil ve stáji hostince, se odmítala hnout od zadku jeho velkého fríského hřebce, což bylo sice k vzteku, ale na druhou stranu se nemusela příliš starat o její vedení. Ať dělala, co dělala, stejně se to netečné zvíře kolébalo ve stopách černého krasavce. Kolem poledne už byla stejně unavená a prochladlá tak, že se starala jen o to, udržet se v sedle. Vypadala jako pytel brambor. Nemělo cenu si nic nalhávat. Její učitelka jezdectví by dostala infarkt. V anglickém sedle se jezdí vzpřímeně a dáma se nikdy, NIKDY, nehrbí!
Po krátké přestávce na oběd začal trochu foukat vítr a mlha zřídla. Madelyn v dálce zahlédla nezřetelnou linii hor. To by mohlo znamenat, že se do Gretna Green dostane třeba už pozítří. Podle průvodce to dostavníkům z Newcastlu trvá čtyři dny. To vypadalo rozumně. Zaradovala se a s novou chutí si otřepávala ze sukně drobky chleba.
“Brzy dorazíme do Ferrshamu, že ano?”
Fergusson pomalu dožvýkal. Pak vstal a přešel ke svému koni. Cestou odpověděl: “Nejedeme přes Ferrsham. Znám lepší cestu.”
Madelyn přeběhl po zádech mráz. “Jak to myslíte?”
“Ferrsham je zajížďka. Tak nasedat.”
“Ale podle mých informací…” Madelyn svírala otěže tak pevně, až jí zbělaly klouby.
“Z průvodce, co?” broukl přes rameno a ušklíbl se.
“Pane, tohle si vyprošuji!” Madelyn stiskla rty. “Je pravda, že některé informace z průvodce mohou být poněkud zastaralé, protože strýček měl v knihovně pouze sedm let starý výtisk, ale místopis se přece rok od roku nemění. Hory jsou pořád hory, sever je sever a jih je jih a... “
“A ty ještě stojíš na zemi a já už jedu,” výmluvně zvedl obočí a pobídl hřebce do kroku.
Madelyn zalapala po dechu: “Prosím?! Nedovolila jsem vám-”
Poklidně odjížděl. To je ale neotesanec! Jako obchodník i jako společník na cestě je naprosto nemožný. Člověk s takovýmhle chováním si nemůže vydělat ani na slanou vodu. Měla velkou chuť se na něj vykašlat. Poradí si sama. Jenže… zdá se jí to, nebo mlha opět houstne? A pokud nejedou do Ferrshamu, tak kam?
“Měl jste mi o té změně říct!” zavolala na něj.
Ani se neohlédl.
“Počkejte,” vykřikla.
Žádná odezva.
“No tak, pane Flemingu!”
“Fergussone,” opravil ji.
Madelyn stiskla ruce v pěsti a potlačila neartikulovaný výkřik, který se jí dral na rty.
“Fergussone! Prosím, vraťte se - sama nenasednu.” Málem si ukousla jazyk, než ta slova vypustila z úst. Ale kámen, který jí spadl ze srdce, když se pro ni vrátil, musel být slyšet snad až v Glasgow.
Seskočil a několika kroky se dostal až k ní. Najednou byl nějak moc blízko i s těma svýma šedýma očima a dobrými sto devadesáti centimetry výšky.
Přistihla se, že dýchá nějak zrychleně.
“Tak pohyb, holka. Nebo do Gretny dorazíš jako stará panna.”
A nebo taky ne… Támhle pod tím rozložitým smrkem je příjemný suchý dolík, a kdyby se na zem položila koňská deka, tak… Dost! Zatraceně! Potřebuješ těch dvě stě liber - ne její věneček.
Fergusson ji vysadil na kobylu, která smířeně stála se svěšenou hlavou, a předstíral, že jí pomáhá narovnat shrnutou sukni. Při tom však prsty zlehka hladil její lýtka v tmavých punčochách.
Byl si jist, že slyšel, jak zadržela dech. Ale nevykopla. Kdyby to udělala, měl by teď asi o pár zubů míň. Raději ustoupil do bezpečné vzdálenosti - kvůli svému chrupu i zdravému rozumu, o který asi přišel, když se ji pokoušel tak pitomě svádět.
“Držte se blízko za mnou. Jestli se v té mlze ztratíte, zastavte a křičte. Najdu vás.”
Pak se rázně otočil a přešel k Odinovi. Dvě stě liber, opakoval si. Dvě stě liber! Znovu postavím pilu a ani nebudu muset zavést většinu z úsporných opatření, o kterých jsem přemýšlel. Dvě stě liber je víc, než její pěkné nohy. Zatraceně! Že to ale jsou vážně pěkné nohy. Oblá lýtka v tmavých punčochách dráždila jeho představivost. Jsou tak pěkné i nad koleny? Věřil, že ano. Když ji včera večer nesl, zdála se mu lehká, jako sotva odrostlé dítě. Je štíhlá, ale když se rozčílí, pěkně se jí dme hruď. A jak jí jiskří oči!
Dvě stě liber. Pila. Moje dřevo v loděnicích. Prosperující panství. Zajištěná budoucnost pro celou rodinu.
Jen kdyby její vlasy nevoněly tou zvláštní směsicí syrového podzimního vzduchu a ženského tepla... Dvě stě liber, pitomče! Postavíš hospodářství Fallstone Bridge na nohy a určitě ti zbyde dost i na nějakou šikovnou čistou holku. Tmavovlasou. Drobnou. S pořádnou kuráží a dlouhýma nohama…
Jsem s ní na cestě teprve druhý den a už jsem se zbláznil.
“Jdeme, Odine,” pobídl hřebce, a pokusil se myslet na důležitější věci.
V hostinci byl klid, a tak si vybrali dva malé pokoje na konci chodby, dál od schodů. Ve výčepu bylo teplo a u baru postávalo jen několik místních.
Fleming ji napřed nechal sedět u krbu a zanesl nahoru své i její zavazadlo, a pak se vrátil k večeři.
Mezi tím se Madelyn trochu sebrala. Sundala si mokrý plášť a uhladila si vlasy. Než přišel dolů, vrátila se jí dokonce i barva do tváří.
Sedl si naproti ní a když se objevila hostinská, objednal večeři, pivo, čaj a dvě whisky.
Madelyn potlačila zamračení, obava však zůstávala. Co když se její průvodce opije? Co když ráno nevyrazí na cestu včas? A co když… co když se pod vlivem alkoholu bude chovat nevhodně? Stiskla ruce v klíně, aby zakryla, jak se jí chvějí.
Hostinská po chvíli přinesla pití a slíbila, že večeře bude co nevidět.
Madelyn si chvíli váhavě prohlížela velký hrubý hrnek s tmavou tekutinou, ale než usoudila, že tohle zřejmě opravdu bude její čaj, stalo se něco nečekaného.
Fleming vzal jeden koflík s pálenkou a nalil ho do jejího hrnku.
Madelyn vyjekla.
Fleming si toho ale nevšímal. Přičichl ke své skleničce whisky, a jelikož se mu zřejmě nezdála nijak úchvatná, na několik doušků ji vypil.
Pane Bože! Tohle opravdu není gentleman! K čemu se to rozhodla?!
“Vypijte to,” zabručel a přistrčil jí hrnek.
“Děkuji, ale změnila jsem názor. Nemám žízeň.” Snažila se ovládat svůj hlas, aby nekřičela. Jeho jednání ji absolutně pobouřilo! Co si to o ní myslí? Dáma za žádných okolností tvrdý alkohol nepřijímá.
Podíval se na ni s překvapeným výrazem. Copak se ještě nikdy nesetkal se skutečnou dámou? Vypadalo to tak. Ale Madelyn dáma je. A má své zásady.
Posunul hrneček ještě blíž k ní a vyzývavě jí pohlédl do očí: “Snad nemáte strach? Je tam toho jen kapička. Do pravýho irskýho čaje by ty panáky měly přijít dva. Ale tahle whisky je skotská, takže se vsadím, že jeden bude stačit.”
“Nemám strach. Jsem rozhořčena.” Madelyn zvedla bradu.
Fleming pomalu roztáhl rty v pobaveném úšklebku.
Kdyby neměla takový hlad, byla by se zvedla a důstojně odešla do svého pokoje. S takovým hanebným člověkem by rozhodně neměla stolovat.
A nejspíš by s ním neměla ani mluvit.
A - určitě by s ním neměla cestovat do Gretna Green.
Vzdychla, ale vzápětí se opět narovnala a čelila jeho pohledu: “Žádám vás, abyste mi objednal nový čaj.”
Ignoroval ji.
Zvedl své pivo a zhluboka se napil.
Příšerný člověk!
“Vypijte to. Zahřeje vás to. Je to ověřený recept.”
Madelyn zaťala zuby. Nesnášela ten přezíravý tón. Takže on si myslí, že whisky v jejím čaji je pro její dobro?
“Děkuji, nechci.” Víc nebyla schopná říct, aniž by mu vynadala. A Madelyn na veřejnosti ještě nikdy nevyvolala hádku. To by byl téměř stejný poklesek, jako odhalit vlastní spodničku.
“Trocha whisky ještě nikoho nezabila. A aspoň vám to rozproudí krev.”
“Věřte, že to nemám zapotřebí.”
Fleming se znova ušklíbl: “To si pište, že jo.”
“Kdo si myslíte-”
V tu chvíli se u nich zastavila hostinská s tácy jídla. Madelyn zmlkla, jako když utne a zatvářila se zdvořile. Poděkovala a počkala, až se ta žena vzdálí. Měla v úmyslu ho znovu ujistit, že k něčemu tak nízkému se nepropůjčí, když vytáhl z malého pouzdra na opasku nůž a pustil se do jídla. Její výhrady mu byly lhostejné.
Madelyn pevně stiskla rty, aby na něj nezačala křičet. Opravdu se snažila. A jelikož jí roky vštěpovali důstojné chování, podařilo se jí vypravit ze sebe: “Zařiďte, prosím, aby mi přinesli nový čaj,” a neječet.
Fergusson předstíral, že si jejího zuřivého rozkazu nevšímá. Vypadalo to, že ta holka pukne, jestli neupustí páru. Ale to nebyla jeho starost. On se pokoušel zařídit, aby do cíle své cesty dorazila živá a zdravá, za což mu slíbila odměnu. Pokud s jeho způsoby nesouhlasí, ponese si následky sama.
Madelyn ho probodávala pohledem.
Na stole před ní stydla večeře, a vůně pečeně jí kroutila sevřený žaludek. Hlad pomalu přemáhal vůli se hádat.
Nakonec důstojně uchopila příbor a -
Fergusson jí odtáhl prkno z dosahu.
Vytřeštila na něj oči.
“Napřed ten čaj.”
“Prosím? Jak se opovažujete?!” Madelyn sevřela v prstech nůž.
“Po jedné whisky se z vás nestane padlá žena, jasný? Zahřeje vás to, a uvolní bolavé svaly. To je všechno.”
“Ale já to nechci.”
“Nechcete se cítit líp?” zeptal se posměšně.
“Ne, když kvůli tomu musím porušit své zásady.” Madelyn zbělaly klouby prstů, jak se musela ovládat, aby mu nůž nezabodla do ruky. Tím by ovšem porušila zase jiné zásady, takže byla v pasti. Jediným skutečně elegantním řešením by bylo zvednout se a jít spát. Tím by ho dokonale setřela. Dokázala by mu, že je povýšená nad jeho machinace i nad tak přízemní věci, jako je jídlo a pití. Ach ano! Dokázala si představit, jak by mu spadla čelist.
Jenže jí právě v té chvíli zakručelo v žaludku a Madelyn si uvědomila, že musí jíst, aby zvládla cestu v takovém nečase. Když nebude mít sílu, strýček ji brzy dohoní.
V jeho pohledu nebyla jediná skulinka. Neměl v úmyslu ustoupit.
Mračila se, a už se ani neobtěžovala to skrývat. Copak se ten chlap ani trochu nestydí?
Že muži mívají sklony k nadřazenosti, na to si už zvykla. Že podceňují její schopnost vlastního úsudku, to ji sice dráždilo, ale už se s tím setkala. Ale tahle do nebe volající drzost, to už bylo prostě moc!
“To je vydírání,” upozornila ho rozhořčeně.
Pokrčil rameny.
“Jsem naprosto schopná se sama rozhodnout, co chci a nechci pít. Chápete?”
Přikývl.
Přesto dál držel tác z jejího dosahu. Jako by tím chtěl říct, že se přece stále může rozhodnout. Buď vypije posilující nápoj a také se nají, nebo nevypije - a večeři nedostane.
Choval se k ní, jako by byla dítě.
Madelyn otřásla vlna frustrace, následovaná dalším zakručením žaludku.
“Fajn!” vyrazila ze sebe zuřivě. “Fajn, jak chcete. Ruším naši dohodu. S člověkem vašeho ražení nechci mít nic společného!”
“To jste vážně takový zbabělec?”
Madelyn vykřikla. “Zbabělec? Jak se vůbec opovažujete mě tak označit? Vždyť vůbec-”
“Řekl jsem zbabělec, protože jen fakt velkej srab by se bál jednoho panáka whisky. Proboha! Copak si myslíte, že vás to otráví? Nebo že se otevře země a pohltí vás peklo? Jste jak malá! Dobrou chuť,” dodal a přistrčil jí prkno.
Madelyn na něj vteřinu zírala. Rozčilil ji tak, jako nikdo od chvíle, kdy ji nevlastni matka poslala na sever. Vlastně - ani Lilian ji snad nikdy takhle nevytočila.
“Myslíte si, že jste chytrý, že? Myslíte si, že se teď napiju, abych vás přesvědčila, že nejsem zbabělá. Ale to je omyl. Já vám nic dokazovat nemusím.” Zabodla nůž do masa a ukrojila si řádný kus. Pak ho porcovala na malá sousta a při tom si brblala pod nosem něco o nebetyčně arogantních chlapech.
Když dojedla, způsobně si otřela ústa ubrouskem, složila příbor na stranu a z kapsy vytáhla několik mincí.
“Děkuji za svezení a za večeři. Nocleh vyrovnám ráno sama. Sbohem.”
Fergusson drobné nechal bez povšimnutí ležet a tvářil se, že ho vůbec nezajímá. Sotva se ovšem odvrátila od stolu, upřel oči na její štíhlá záda a boky, stoupající s námahou a kulhavě do schodů, a pomalu se usmál.
Madelyn zuřila. Rozvázala si boty a teď je páčila z prochladlých nohou. Nešlo jí to a tak se cítila ublížená, opuštěná a zrazená. Hřbetem ruky si otřela zamlžené oči a znovu umíněně popadla špičku a patu kožené botky na nízkém podpatku. Zatáhla, bota povolila a Madelyn ji s uspokojením pustila na podlahu.
Tělo ji svědilo, jak na ní dosychaly vlněné šaty, a únavou jí klesala víčka. Neměla jet bez Nelly. Její komorná se vždycky postarala, aby na ni na posteli čekala vyvětraná a nahřátá noční košile a pod peřinami teplá cihla.
Hloupý nápad, vyrazit takhle nalehko! Ale muselo to být. S vlastním kočárem by se daleko nedostala. Takhle snad pro strýčka bude mnohem těžší ji najít a její úmysl jí překazit. Vzdychla, upustila i druhou botu a začala si rozepínat jednoduché černé šaty, které si vypůjčila od Nelly. Nechtěla být cestou moc nápadná a až teď jí došlo, že by své běžné oblečení vlastně sama ani nesvlékla, protože mělo většinou zapínání na zádech.
Vztek ji ještě úplně neopustil, a když si uvědomila, jakou má žízeň, nejradši by se do šenku vrátila, a Flemingovi pořádně vynadala.
Ale to by musela dolů po schodech. A potom zase nahoru… jen si to představila, raději ten nápad pustila z hlavy. Stejně by to ničemu neprospělo. Je-li někdo tak omezený a arogantní jako lord Fallstone, pak by s ním žádná dáma neměla ztrácet čas.
V dlouhé noční košili si sedla na postel a začala si vytahovat sponky z vlasů. Zvlhlý drdol už pořádně tahal, a když vlasy osvobodila, pocítila takovou úlevu, že málem přeslechla i ostré ťukání na dveře.
Bože! Co se děje? Vyskočila a srdce se jí divoce rozbušilo. Dostihli ji! Odvlečou ji zpátky a …
“Madam?”
To nebyl strýčkův hlas.
Hostinská se ozvala znovu: “Madam, přinesla jsem vám čaj.”
Madelyn překvapeně udělala několik kroků ke dveřím. “Ale- já si ho neobjednala.”
“Jo, já vím. Posílá ho pan Flash.”
Flash? Pak se jí rozsvítilo. Tohle jméno přece použili jako krytí, aby se nikdo nevyptával, proč cestují spolu.
Madelyn odšoupla zástrčku a pootevřela dveře. V jejím zorném poli se objevil velký hrnek čaje, a než si stačila uvědomit vzdalující se ženské kroky, otevřely se dveře dokořán.
Madelyn se nadechla k výkřiku, ale to už byl Fleming uvnitř pokoje a kopnutím zavřel dveře.
Madelyn uskočila a okamžitě stiskla v hrsti límeček noční košile. “Lo - lorde Fallstone?” zachraptěla vyprahlým hrdlem. “Co tady- Okamžitě opusťte můj pokoj!”
“Chtěl jsem se omluvit.”
“Prosím?” vytřeštila oči a mimoděk couvla ještě dál. “Mo- moment!” vykřikla a divoce těkala zrakem po místnosti. Skočila k židli a popadla pláštěnku. Ruce se jí třásly, když se je pokoušela nacpat do rukávů, takže několikrát prsty narazila o průramek, než se trefila. Ten příšerný člověk stál pořád u dveří a dokonce se o ně uvolněně opřel. Opravdu se chce omluvit? Není to žádná léčka? Kousla se do rtu a zaváhala. Třeba se choval tak hulvátsky jen proto, že není zvyklý pohybovat se v lepších kruzích. Ale pokud se přišel omluvit, pak si vybral tu nejhorší dobu a místo. Tohle je příšerné! Kdyby se o tom někdo dozvěděl, zničilo by jí to nadobro pověst.
Pečlivě zapínala pršiplášť a některé knoflíky v chvatu nastrkala do špatných dírek.
“Tady- tady byste neměl být!” poučila ho pohoršeně.
“Jen jsem vám přinesl čaj. A musel jsem se omluvit. Vlastně jsem to tak nemyslel. Někdy se nechám unést.”
Tvářil se tak upřímně, že měla nutkání mu uvěřit. Pořád stál u dveří, a vypadal jako ztělesnění poctivosti. Jenže po tom, co dole předvedl, a jak se sem vetřel, vůbec neměla chuť mu odpouštět.
Uvolněně se opíral o dveře, jako by si neuvědomoval, jak je pověst dámy křehká.
“Co jste řekl té dobré ženě, aby vás sem doprovodila?!” zajímalo ji.
Fleming si ji chvíli tiše prohlížel, a když myslela, že už neodpoví, řekl: “Požádal jsem ji, aby mi pomohla usmířit se s chotí.”
“Cože? A-ach!” Madelyn došlo, že se vlastně zapsali pod falešným jménem jako manželský pár. Tehdy jí to přišlo jako dobrý nápad, jak zmást stopu a nedostat se do řečí. V tuhle chvíli jí to však už tak úchvatné nepřipadalo. Kdyby se například rozhodl, že … tu stráví noc, pomoci by se určitě nedovolala. Musela zešílet, když ho požádala, aby ji doprovodil.
Teď nezbývalo, než doufat, že ten jeho sebejistý postoj znamená, že nemá v úmyslu provést nic nekalého. Nervózně mačkala v prstech knoflíčky u krku, a pozorovala ho. Pořád stál klidně u dveří, ale přesto z něj cítila obrovskou energii. Když se pro něco rozhodl, určitě se nedal zastavit, ani odradit neúspěchem.
Otázka zněla, pro co se vlastně rozhodl, když sem přišel.
Madelyn vzdychla. Byla hrozně unavená, a to její cestování teprve začalo. Kdyby jela s někým, na koho se může spolehnout, bylo by to mnohem jednodušší.
A snad i bezpečnější. Už si všimla, že je dobře obeznámený s tímhle krajem. A rychlejší - nemusela by čekat na dostavník.
A dáma by měla přijmout omluvu.
Madelyn si ho dlouho zkoumavě prohlížela. Nakonec sebrala veškerou odvahu a řekla: “Přijmu ten čaj i vaši omluvu, pokud se podobný incident už nebude nikdy opakovat.”
“Když myslíte.”
Madelyn se nečekaně ulevilo. Snažila se to nedat najevo, ale z nějakého podivného důvodu si ještě nepřála se s ním rozloučit. Možná proto, že vypadal tak spolehlivě. S jeho pomocí se jí útěk do Gretny určitě podaří. A cestou by ho snad mohla naučit trochu lepším způsobům.
Udělala váhavý krok blíž, pak ještě dva a nakonec z jeho ruky přijala teplý nápoj. Voněl sladce, trochu po nějakém koření a snad zachytila i závan dubového kouře z ohniště.
Couvla a smířlivě zvedla hrnek k ústům na znamení, že omluvu definitivně přijala. Spolkla pár doušků a hrdlem se jí do žaludku šířilo příjemné teplo. Konečně si ovlažila suché rty a zahnala nejhorší žízeň. Usmála se.
Fleming taky. Vida, jak ti poctivá Skotská chutná, děvče! Tenhle zázrak holt nedoceníš, dokud neochutnáš.
Teplo v žaludku zesílilo a pomalu se rozlévalo celým jejím tělem.
Ještě jeho upřímný úsměv neviděla, a napadlo ji, že už ví, proč s ním tak šetří. Poklady se přece nerozhazují na ulicích.
Madelyn rychle zvedla hrnek a zhluboka se napila. No tak se usmál, no a co?! Přece se jí hned nepodlomí kolena! Je zasnoubená žena.
Ačkoliv, musí se mu přiznat, že když se usměje, získá jeho tvrdá tvář zvláštní kouzlo. Vlastně… byl docela pohledný.
“Dobrou noc,” broukl tiše, a Madelyn se v zátylku zježily chloupky.
“Dobrou,” vysoukala ze sebe.
Pootevřel dveře a vykoukl ven. Chodba byla prázdná.
“Ráno pro vás přijdu.”
Madelyn se vyděsila: “Stačí zaklepat!”
Pobaveně se zašklebil a vyšel ven.
Najednou Madelyn něco napadlo a popošla ke dveřím: “Lorde Fallstone… prosím, ehm, bylo by vhodné, kdyby se o této příhodě nikdo nedozvěděl.”
Chvíli se bála, že jí to neslíbí, ale pak se spiklenecky naklonil blíž: “Žádný strach, vaše malé tajemství nikomu neprozradím.”
Ulehčeně se usmála a prsty se dotkla kliky.
“Pokud mi i vy něco slíbíte.”
“A co?”
“Že budete používat moje křestní jméno.”
“Fergusson?”
Kývl. Pak se natáhl pro kliku a tiše za sebou zavřel.
Mlha a mlha a sem tam strom.
Madelyn se pokusila hledat některé orientační body zmiňované v průvodci, ale bez Fergussona by byla ztracená. Mírná kobylka, kterou pro ni koupil ve stáji hostince, se odmítala hnout od zadku jeho velkého fríského hřebce, což bylo sice k vzteku, ale na druhou stranu se nemusela příliš starat o její vedení. Ať dělala, co dělala, stejně se to netečné zvíře kolébalo ve stopách černého krasavce. Kolem poledne už byla stejně unavená a prochladlá tak, že se starala jen o to, udržet se v sedle. Vypadala jako pytel brambor. Nemělo cenu si nic nalhávat. Její učitelka jezdectví by dostala infarkt. V anglickém sedle se jezdí vzpřímeně a dáma se nikdy, NIKDY, nehrbí!
Po krátké přestávce na oběd začal trochu foukat vítr a mlha zřídla. Madelyn v dálce zahlédla nezřetelnou linii hor. To by mohlo znamenat, že se do Gretna Green dostane třeba už pozítří. Podle průvodce to dostavníkům z Newcastlu trvá čtyři dny. To vypadalo rozumně. Zaradovala se a s novou chutí si otřepávala ze sukně drobky chleba.
“Brzy dorazíme do Ferrshamu, že ano?”
Fergusson pomalu dožvýkal. Pak vstal a přešel ke svému koni. Cestou odpověděl: “Nejedeme přes Ferrsham. Znám lepší cestu.”
Madelyn přeběhl po zádech mráz. “Jak to myslíte?”
“Ferrsham je zajížďka. Tak nasedat.”
“Ale podle mých informací…” Madelyn svírala otěže tak pevně, až jí zbělaly klouby.
“Z průvodce, co?” broukl přes rameno a ušklíbl se.
“Pane, tohle si vyprošuji!” Madelyn stiskla rty. “Je pravda, že některé informace z průvodce mohou být poněkud zastaralé, protože strýček měl v knihovně pouze sedm let starý výtisk, ale místopis se přece rok od roku nemění. Hory jsou pořád hory, sever je sever a jih je jih a... “
“A ty ještě stojíš na zemi a já už jedu,” výmluvně zvedl obočí a pobídl hřebce do kroku.
Madelyn zalapala po dechu: “Prosím?! Nedovolila jsem vám-”
Poklidně odjížděl. To je ale neotesanec! Jako obchodník i jako společník na cestě je naprosto nemožný. Člověk s takovýmhle chováním si nemůže vydělat ani na slanou vodu. Měla velkou chuť se na něj vykašlat. Poradí si sama. Jenže… zdá se jí to, nebo mlha opět houstne? A pokud nejedou do Ferrshamu, tak kam?
“Měl jste mi o té změně říct!” zavolala na něj.
Ani se neohlédl.
“Počkejte,” vykřikla.
Žádná odezva.
“No tak, pane Flemingu!”
“Fergussone,” opravil ji.
Madelyn stiskla ruce v pěsti a potlačila neartikulovaný výkřik, který se jí dral na rty.
“Fergussone! Prosím, vraťte se - sama nenasednu.” Málem si ukousla jazyk, než ta slova vypustila z úst. Ale kámen, který jí spadl ze srdce, když se pro ni vrátil, musel být slyšet snad až v Glasgow.
Seskočil a několika kroky se dostal až k ní. Najednou byl nějak moc blízko i s těma svýma šedýma očima a dobrými sto devadesáti centimetry výšky.
Přistihla se, že dýchá nějak zrychleně.
“Tak pohyb, holka. Nebo do Gretny dorazíš jako stará panna.”
A nebo taky ne… Támhle pod tím rozložitým smrkem je příjemný suchý dolík, a kdyby se na zem položila koňská deka, tak… Dost! Zatraceně! Potřebuješ těch dvě stě liber - ne její věneček.
Fergusson ji vysadil na kobylu, která smířeně stála se svěšenou hlavou, a předstíral, že jí pomáhá narovnat shrnutou sukni. Při tom však prsty zlehka hladil její lýtka v tmavých punčochách.
Byl si jist, že slyšel, jak zadržela dech. Ale nevykopla. Kdyby to udělala, měl by teď asi o pár zubů míň. Raději ustoupil do bezpečné vzdálenosti - kvůli svému chrupu i zdravému rozumu, o který asi přišel, když se ji pokoušel tak pitomě svádět.
“Držte se blízko za mnou. Jestli se v té mlze ztratíte, zastavte a křičte. Najdu vás.”
Pak se rázně otočil a přešel k Odinovi. Dvě stě liber, opakoval si. Dvě stě liber! Znovu postavím pilu a ani nebudu muset zavést většinu z úsporných opatření, o kterých jsem přemýšlel. Dvě stě liber je víc, než její pěkné nohy. Zatraceně! Že to ale jsou vážně pěkné nohy. Oblá lýtka v tmavých punčochách dráždila jeho představivost. Jsou tak pěkné i nad koleny? Věřil, že ano. Když ji včera večer nesl, zdála se mu lehká, jako sotva odrostlé dítě. Je štíhlá, ale když se rozčílí, pěkně se jí dme hruď. A jak jí jiskří oči!
Dvě stě liber. Pila. Moje dřevo v loděnicích. Prosperující panství. Zajištěná budoucnost pro celou rodinu.
Jen kdyby její vlasy nevoněly tou zvláštní směsicí syrového podzimního vzduchu a ženského tepla... Dvě stě liber, pitomče! Postavíš hospodářství Fallstone Bridge na nohy a určitě ti zbyde dost i na nějakou šikovnou čistou holku. Tmavovlasou. Drobnou. S pořádnou kuráží a dlouhýma nohama…
Jsem s ní na cestě teprve druhý den a už jsem se zbláznil.
“Jdeme, Odine,” pobídl hřebce, a pokusil se myslet na důležitější věci.
Prodejní formulář je vytvořen v systému SimpleShop.cz.