|
Drzá Sanje má už osamělého života na zděděném statku plné zuby. Nemíní se zahrabat na samotě za vsí, jejíž obyvatelé ji nemají v lásce. Má plán. Prodá statek a odejde do města za prací…
Kherachrenn se toulá krajem a žije svůj klidný dračí život. Občas ukrást nějaké dobytče považuje za příjemné zpestření, ale ta drzá holka, která tak statečně brání svoje krávy je výjimečně zábavná… Statečný rytíř vždy stojí na straně slabších. A když se krajem začnou šířit zvěsti o drakovi, Dermi neváhá ani vteřinu. Zničit tyhle krvežíznivé bestie je jeho poslání… Rychtář dobře ví, jak je důležité zabezpečit klid v obci. Nikdo nesmí beztrestně krást dobytek! Ale taky ví, že vesničané se drakovi sami postavit nemohou. Rozhodnutí, zda poslat pro drakobijce nebo si bestii raději usmířit, je lehčí, než se zdá. Zvlášť když jsou ve hře peníze a jedna nepohodlná holka… Současnost má ovšem kořeny v minulosti, a nárok na budoucnost mají jen ti, kteří přežijí… 
|
Prodejní formulář je vytvořen v systému SimpleShop.cz. |
Ukázka
Dojnice stála po kolena v proudu a pila.
„Ty krávo jedna, co tam děláš?!“ zanadávala Sanje a kravka zvedla hlavu, když uslyšela známý hlas.
„Tak pojď, pojď ke mně! Nebuď blbá, ta voda je studená.“
Zvíře se opět sehnulo a nevzrušeně pilo dál.
„Nenuť mě tam chodit, ty potvoro! Za trest ti uřežu rohy, uvidíš!“
Žádná odpověď. Sanje se sehnula pro kámen a hodila ho nedaleko krávy do proudu. Doufala, že ji tím přinutí vyjít z vody. Jenže stračena se lekla, uskočila, proud jí podrazil nohy, klekla si a stálo ji dost sil se znovu postavit.
Sanje se zajíkla. Nechtěla, aby se kráva utopila a uvědomila si, že nemá jinou možnost, než pro ni dojít. S povzdechem skopla dřeváky, vlněný šál pověsila na větev bezu a popadla první příhodný klacek, který jí na břehu přišel pod ruku. Ušklíbla se, když ji na bosých chodidlech zastudila tráva a mezi prsty projelo mazlavé bláto.
Ještě krok a dravá voda jí olízla kotníky. Sanje si lem sukně zastrkala za opasek a klackem zkouše-la místa před sebou ve vodě. Brodila se ke čtyřnohé dezertérce, které kapalo od huby.
Už byla skoro u ní, když ve vrbovém houští výhružně zaševelil vítr a smetl jí vlasy do očí. Snažila se udržet rovnováhu, zároveň si rychle uvolnit výhled, a najednou prolétla vzduchem zlatá čára.
Sanje sebou trhla a div neupadla. Pár metrů od ní vybuchl gejzír vody a… a rudé vody.
A kráva zmizela.
Tam kde před sekundou stála, nestálo nic.
Zato v divoce cákající vodě se sem tam mihlo kopyto nebo ocas a řeka zlatě zářila, pěnila a postup-ně odhalovala hrozný výjev.
Jakési… zvíře rdousilo Sanjinu ubohou kravku. Velké zvíře. Větší, než obecní plemenný býk a Sa-nje žádného většího tvora nikdy neviděla. Jeho lesklý ocas bičoval hladinu, která se pomalu usazovala, jak sebou kráva zmítala méně a méně.
On mi ji sežere! Napadlo dívku a vjel do ní strašný vztek.
„Vrať mi tu krávu, sakra!“ zaječela nerozumně, a mrskla po zlatavém útočníkovi svůj klacek. Tvr-dě to žuchlo, jak dřevo udeřilo do silného, pružného těla dravce, ale nijak zvlášť mu ta rána neublížila. Upoutala však jeho pozornost.
Zvedl mordu a pohlédl na Sanje jako na obtížný hmyz. Ten pohled se jí propálil až do páteře. Byl tak arogantní a tak… nezvířecí. Zaujala ho, takže okolo krku zardoušené krávy omotal ocas, aby mu neuplavala a otočil se k dívce.
Sanje suše polkla a málem se rozkašlala.
Na potíže s dýcháním, však rychle zapomněla, když si uvědomila, že to… ten dravec na ni zaměřil pozornost – a ona má úplně prázdné ruce.
6
„Do prdele práce!“ zamumlala suchými rty, a hrůza z přímého pohledu do jeho očí jí proudila ži-lami, jako jed. Byla bezbranná a on se brodil zvířenou ledovou vodou blíž. Při tom se pohyboval tak hladce a elegantně, jako by se rozvodněná říčka nepokoušela strhnout s sebou všechno, na co narazila – včetně jejich nohou.
Sanje zoufale bušilo srdce a hnalo jí na jazyk šílené věci. Vlastně ani nevnímala, že je říká nahlas, dokud si nevšimla záblesku překvapení v dravcově pohledu.
„Jestli si něco zkusíš, ty slizká potvoro, vyškrábu ti oči!“
Zastavil se.
„Vykuchám tě, jako králíka a tvoje srdce si dám k večeři!“
Z hloubi hrdla se mu vydralo nebezpečné zavrčení a přikrčil se ke skoku. Sanje se rozklepala kole-na a její děsem vypálený mozek vyplodil tu nejšílenější výhrůžku: „Za tu krávu mi zaplatíš deset zlatek!“
Skočil.
Sanje padla do vody. Kolena si odřela o kamení a proud ji okamžitě začal rvát za sukni, za nohy i za ruce a ona neměla čas si uvědomit, že někde kus za ní vyšplíchla voda po doskoku nádherného tvora.
Prala se s víry a vlnami, snažila se postavit, ale sukně se jí pletla mezi nohy, polykala vodu i svůj vlastní strach, na oči se jí lepily prameny mokrých vlasů, a někde blízko zněl zlomyslný, arogantní smích.
Pak spíš tušila, než viděla, že se k ní opět blíží. Hrál si s ní, napadlo ji. Jako kočka s myší. Zabrala nohama a vzepřela se divoce hučící vodě. On se plavně zavlnil a najednou stál přímo u ní.
Ledová voda propláchla Sanje mysl a ona sevřela pod vodou do pěstí dva kameny.
Studený čumák s malým kostěným výrůstkem se jí lehce dotkl na čele a Sanjin strach vytryskl v zuřivém útoku.
Jednou pěstí, vyztuženou kamenem, srazila jeho mordu stranou a druhou se mu pokusila přerazit hřbet nosu. Prudce vydechl a před další ranou uhnul. Sanje vyskočila na nohy a zamračeně hrozila, že ho znovu praští po hlavě.
„Vypadni!“ zaječela na něj téměř hystericky.
Dravec se však jen ušklíbl. Ušklíbl?
Sanje, mokrá do nitky, stála vprostřed potoka proti obrovskému zvířeti, které nevypadalo, ani se nechovalo, jako žádné ze zvířat, která znala, a divoce dýchala.
„Vypadni, ty parchante, a jestli ještě jednou šáhneš na moje krávy, vyrazím ti oko!“
Opět se pobaveně zašklebil a začal Sanje zvolna obcházet, čímž jí uvolňoval cestu na její břeh.
Rozhodla se využít tu možnost a opatrně ustupovala.
Voda jí okolo kolen a lýtek pomalu klesala a Sanje vypustila z pusy další nehoráznost: „Až se příš-tě setkáme, vezmu na tebe vidle, zloději!“
Konečně stála na břehu a on ji pozoroval a voda se kolem něj točila a pěnila, jako by ho objímala. Vůbec nemusel bojovat o rovnováhu a vypadal děsivě krásně, jak se mu rudozlatá mokrá kůže matně leskla i v přítmí křovím zastíněného brodu.
Pak mírně kývnul hlavou, jako na rozloučenou, a několika rychlými skoky zmizel po proudu. Nej-spíš se vydal hledat mrtvou krávu, která mu mezitím uplavala.
„Ty krávo jedna, co tam děláš?!“ zanadávala Sanje a kravka zvedla hlavu, když uslyšela známý hlas.
„Tak pojď, pojď ke mně! Nebuď blbá, ta voda je studená.“
Zvíře se opět sehnulo a nevzrušeně pilo dál.
„Nenuť mě tam chodit, ty potvoro! Za trest ti uřežu rohy, uvidíš!“
Žádná odpověď. Sanje se sehnula pro kámen a hodila ho nedaleko krávy do proudu. Doufala, že ji tím přinutí vyjít z vody. Jenže stračena se lekla, uskočila, proud jí podrazil nohy, klekla si a stálo ji dost sil se znovu postavit.
Sanje se zajíkla. Nechtěla, aby se kráva utopila a uvědomila si, že nemá jinou možnost, než pro ni dojít. S povzdechem skopla dřeváky, vlněný šál pověsila na větev bezu a popadla první příhodný klacek, který jí na břehu přišel pod ruku. Ušklíbla se, když ji na bosých chodidlech zastudila tráva a mezi prsty projelo mazlavé bláto.
Ještě krok a dravá voda jí olízla kotníky. Sanje si lem sukně zastrkala za opasek a klackem zkouše-la místa před sebou ve vodě. Brodila se ke čtyřnohé dezertérce, které kapalo od huby.
Už byla skoro u ní, když ve vrbovém houští výhružně zaševelil vítr a smetl jí vlasy do očí. Snažila se udržet rovnováhu, zároveň si rychle uvolnit výhled, a najednou prolétla vzduchem zlatá čára.
Sanje sebou trhla a div neupadla. Pár metrů od ní vybuchl gejzír vody a… a rudé vody.
A kráva zmizela.
Tam kde před sekundou stála, nestálo nic.
Zato v divoce cákající vodě se sem tam mihlo kopyto nebo ocas a řeka zlatě zářila, pěnila a postup-ně odhalovala hrozný výjev.
Jakési… zvíře rdousilo Sanjinu ubohou kravku. Velké zvíře. Větší, než obecní plemenný býk a Sa-nje žádného většího tvora nikdy neviděla. Jeho lesklý ocas bičoval hladinu, která se pomalu usazovala, jak sebou kráva zmítala méně a méně.
On mi ji sežere! Napadlo dívku a vjel do ní strašný vztek.
„Vrať mi tu krávu, sakra!“ zaječela nerozumně, a mrskla po zlatavém útočníkovi svůj klacek. Tvr-dě to žuchlo, jak dřevo udeřilo do silného, pružného těla dravce, ale nijak zvlášť mu ta rána neublížila. Upoutala však jeho pozornost.
Zvedl mordu a pohlédl na Sanje jako na obtížný hmyz. Ten pohled se jí propálil až do páteře. Byl tak arogantní a tak… nezvířecí. Zaujala ho, takže okolo krku zardoušené krávy omotal ocas, aby mu neuplavala a otočil se k dívce.
Sanje suše polkla a málem se rozkašlala.
Na potíže s dýcháním, však rychle zapomněla, když si uvědomila, že to… ten dravec na ni zaměřil pozornost – a ona má úplně prázdné ruce.
6
„Do prdele práce!“ zamumlala suchými rty, a hrůza z přímého pohledu do jeho očí jí proudila ži-lami, jako jed. Byla bezbranná a on se brodil zvířenou ledovou vodou blíž. Při tom se pohyboval tak hladce a elegantně, jako by se rozvodněná říčka nepokoušela strhnout s sebou všechno, na co narazila – včetně jejich nohou.
Sanje zoufale bušilo srdce a hnalo jí na jazyk šílené věci. Vlastně ani nevnímala, že je říká nahlas, dokud si nevšimla záblesku překvapení v dravcově pohledu.
„Jestli si něco zkusíš, ty slizká potvoro, vyškrábu ti oči!“
Zastavil se.
„Vykuchám tě, jako králíka a tvoje srdce si dám k večeři!“
Z hloubi hrdla se mu vydralo nebezpečné zavrčení a přikrčil se ke skoku. Sanje se rozklepala kole-na a její děsem vypálený mozek vyplodil tu nejšílenější výhrůžku: „Za tu krávu mi zaplatíš deset zlatek!“
Skočil.
Sanje padla do vody. Kolena si odřela o kamení a proud ji okamžitě začal rvát za sukni, za nohy i za ruce a ona neměla čas si uvědomit, že někde kus za ní vyšplíchla voda po doskoku nádherného tvora.
Prala se s víry a vlnami, snažila se postavit, ale sukně se jí pletla mezi nohy, polykala vodu i svůj vlastní strach, na oči se jí lepily prameny mokrých vlasů, a někde blízko zněl zlomyslný, arogantní smích.
Pak spíš tušila, než viděla, že se k ní opět blíží. Hrál si s ní, napadlo ji. Jako kočka s myší. Zabrala nohama a vzepřela se divoce hučící vodě. On se plavně zavlnil a najednou stál přímo u ní.
Ledová voda propláchla Sanje mysl a ona sevřela pod vodou do pěstí dva kameny.
Studený čumák s malým kostěným výrůstkem se jí lehce dotkl na čele a Sanjin strach vytryskl v zuřivém útoku.
Jednou pěstí, vyztuženou kamenem, srazila jeho mordu stranou a druhou se mu pokusila přerazit hřbet nosu. Prudce vydechl a před další ranou uhnul. Sanje vyskočila na nohy a zamračeně hrozila, že ho znovu praští po hlavě.
„Vypadni!“ zaječela na něj téměř hystericky.
Dravec se však jen ušklíbl. Ušklíbl?
Sanje, mokrá do nitky, stála vprostřed potoka proti obrovskému zvířeti, které nevypadalo, ani se nechovalo, jako žádné ze zvířat, která znala, a divoce dýchala.
„Vypadni, ty parchante, a jestli ještě jednou šáhneš na moje krávy, vyrazím ti oko!“
Opět se pobaveně zašklebil a začal Sanje zvolna obcházet, čímž jí uvolňoval cestu na její břeh.
Rozhodla se využít tu možnost a opatrně ustupovala.
Voda jí okolo kolen a lýtek pomalu klesala a Sanje vypustila z pusy další nehoráznost: „Až se příš-tě setkáme, vezmu na tebe vidle, zloději!“
Konečně stála na břehu a on ji pozoroval a voda se kolem něj točila a pěnila, jako by ho objímala. Vůbec nemusel bojovat o rovnováhu a vypadal děsivě krásně, jak se mu rudozlatá mokrá kůže matně leskla i v přítmí křovím zastíněného brodu.
Pak mírně kývnul hlavou, jako na rozloučenou, a několika rychlými skoky zmizel po proudu. Nej-spíš se vydal hledat mrtvou krávu, která mu mezitím uplavala.
|
Řeknu vám... bavila jsem se. Holka s pořádně proříznutou pusou, která jí stojí nejednu rádu navíc. Drak. Rytíř sviňák drsoň největší. Skvělé dialogy, dobrá zápletka... Dojásáme, vychladneme a dáme negativa. Useknutý konec, se kterým si šlo víc pohrát. Nešťastné a chaotické prolínání současnosti s minulostí, nicméně... autorka mě přesvědčila, že od ní nečtu naposledy!
Z databáze knih čtenářka Vendea28 |
Oceňuji originální příběh, i když bych ho spíše přirovnala k pohádce než k románu. Hlavní postava mi přišla až příliš nereálná kvůli tomu, že okolnosti, kterými si prošla, by každého nějakým způsobem poznamenaly, avšak u hlavní postavy jsem to nepozorovala. Jinak se jednalo o nenáročné, pěkné, oddechové čtivo, určitě nepohrdnu jinými díly autorky.
Z databáze knih čtenářka Nikei |
