John Flanagan |
Město naděje Tuhle čerstvou, ještě horkou novinku, kterou jsem měla tu čest recenzovat, můžete koupit přímo v ebookovém vydavatelství KKnihy. A pokud se chcete o autorce a její tvorbě dozvědět víc, zamiřte na její stránky Romantika z divokého západu. Salma Blanco má divoký západ nastudovaný do posledního hřebíku na podkově vašeho valacha, a zve Vás na dobrodružnou a zároveň melancholickou jízdu touto krajinou. |
V době, kdy tak mnoho lidí hledalo na Západě své štěstí a nový život, přijíždí do Hopetown i mladá dáma Maud, a šerif brzy pozná, že se ta žena netouží ohlížet zpět.
Vyšli na ulici, Maud zavěšená do jeho paže a dosud ještě udivená sama sebou. Přece si nejmíň tisíckrát říkala, že šerifa jenom pozdraví a okamžitě odejde. Proč tedy přijala jeho pozvání? Pro ten zranitelný výraz v jeho očích, když ji zval? Nebo proto, aby v něm nevyvolávala další možná podezření ohledně svého pobytu tady?
Příběh je komorní a přesto, že to není patrné od první kapitoly, skrývá v sobě velmi hluboké a také nadčasové drama, které mě málem rozbrečelo. V každém případě jsem o knize musela ještě pár dní po dočtení přemýšlet, což u romantické literatury nebývá vždy zvykem.
Oba hlavní hrdinové jsou lidé s citlivou duší a pevným charakterem, nicméně, zde musím podotknout, že empatie hlavního hrdiny byla tak bezbřehá, až jsem se v ní málem utopila. Muže, kteří by se do tohoto čtiva pouštěli, tedy varuji, aby šerifa Daga brali lehce s rezervou, a dámy zase, že by se jim značně nevyplatilo na podobného dokonalého sympaťáka čekat.
Nicméně Maud a Dag se k sobě výborně hodí, a tak myslím není třeba mlžit nebo zapírat, že mezi nimi přeskočí jiskra. Vztah to ale rozhodně není jednoduchý, jelikož Maud před Dagem stále cosi tají a jeho dvoření trochu zmateně utíká. Čemu ale nakonec neuteče je vlastní touha:
Dívala se mu do očí a věděla, že to, do čeho se pouští, je naprosté bláznovství, ale už tomu nedokázala dále vzdorovat. Bylo to mnohem silnější než ona, než rozum, než veškerá logika a všechna předchozí rozhodnutí a odhodlání...
...Jako ve snách vztáhla ruku a dotkla se jeho tváře. Neměla to dělat, protože v té chvíli se definitivně zřítila do propasti a Daga stáhla s sebou.
Nakonec do věci vstoupí ještě Dagovo povolání. Ono, být šerifem na divokém západě není zrovna zaměstnání v němž se jen v klidu čeká na důchod.
Ještě naposledy procházela domem a v duši cítila podivnou tíseň. Tenhle starý dům se pro ni už stal domovem. Nemohla se teď ubránit lítosti, když se s ním loučila a nevěděla, kdy se sem zase vrátí.
Romantický western je žánr, který se velmi dobře čte, obzvlášť v době letních dovolených, kdy má člověk klobouk na hlavě a prach na patře. A jelikož jsem četla i předchozí autorčiny knihy, poznamenám ještě, že zřetelně vidím velký posun vpřed, kniha má spád, dobře se čte a dialogy jsou napsané velmi svižně a lehce, což je o důvod víc si ji s sebou přibalit na dovolenou.
Vyšli na ulici, Maud zavěšená do jeho paže a dosud ještě udivená sama sebou. Přece si nejmíň tisíckrát říkala, že šerifa jenom pozdraví a okamžitě odejde. Proč tedy přijala jeho pozvání? Pro ten zranitelný výraz v jeho očích, když ji zval? Nebo proto, aby v něm nevyvolávala další možná podezření ohledně svého pobytu tady?
Příběh je komorní a přesto, že to není patrné od první kapitoly, skrývá v sobě velmi hluboké a také nadčasové drama, které mě málem rozbrečelo. V každém případě jsem o knize musela ještě pár dní po dočtení přemýšlet, což u romantické literatury nebývá vždy zvykem.
Oba hlavní hrdinové jsou lidé s citlivou duší a pevným charakterem, nicméně, zde musím podotknout, že empatie hlavního hrdiny byla tak bezbřehá, až jsem se v ní málem utopila. Muže, kteří by se do tohoto čtiva pouštěli, tedy varuji, aby šerifa Daga brali lehce s rezervou, a dámy zase, že by se jim značně nevyplatilo na podobného dokonalého sympaťáka čekat.
Nicméně Maud a Dag se k sobě výborně hodí, a tak myslím není třeba mlžit nebo zapírat, že mezi nimi přeskočí jiskra. Vztah to ale rozhodně není jednoduchý, jelikož Maud před Dagem stále cosi tají a jeho dvoření trochu zmateně utíká. Čemu ale nakonec neuteče je vlastní touha:
Dívala se mu do očí a věděla, že to, do čeho se pouští, je naprosté bláznovství, ale už tomu nedokázala dále vzdorovat. Bylo to mnohem silnější než ona, než rozum, než veškerá logika a všechna předchozí rozhodnutí a odhodlání...
...Jako ve snách vztáhla ruku a dotkla se jeho tváře. Neměla to dělat, protože v té chvíli se definitivně zřítila do propasti a Daga stáhla s sebou.
Nakonec do věci vstoupí ještě Dagovo povolání. Ono, být šerifem na divokém západě není zrovna zaměstnání v němž se jen v klidu čeká na důchod.
Ještě naposledy procházela domem a v duši cítila podivnou tíseň. Tenhle starý dům se pro ni už stal domovem. Nemohla se teď ubránit lítosti, když se s ním loučila a nevěděla, kdy se sem zase vrátí.
Romantický western je žánr, který se velmi dobře čte, obzvlášť v době letních dovolených, kdy má člověk klobouk na hlavě a prach na patře. A jelikož jsem četla i předchozí autorčiny knihy, poznamenám ještě, že zřetelně vidím velký posun vpřed, kniha má spád, dobře se čte a dialogy jsou napsané velmi svižně a lehce, což je o důvod víc si ji s sebou přibalit na dovolenou.
Hledá se recenzent
Rád/a čteš?
Každému, kdo je ochoten naslouchat vykládáš o tom, jak se ti líbila nebo tě štvala knížka, kterou jsi právě přelouskal/a?
Nebo ještě lépe - máš blog či facebookovou stránku jako svůj čtenářský deníček v němž se dělíš o své dojmy s dalšími?
Napiš mi.
Přidej odkaz na své stránky a pokud nemáš, nevadí, napiš to tam taky. Je mnoho možností, jak svou recenzi publikovat, aniž bys musel/a mít zrovna vlastní webový prostor.
Podmínkou je, že tě zajímá žánr, který píšu, jelikož milovníka drsné psychodetektivky ze severského prostředí - například - moje knihy pravděpodobně neuspokojí už z principu.
Archives
August 2022
March 2018
November 2017